Stovky turistů vystoupaly po turistických stezkách o víkendu na Zvičinu, kde se konal 43. ročník Zimního přechodu a 27. ročník Zimního táboření. Sobotního hvězdicového pochodu se zúčastnilo 275 zájemců, což je druhý největší počet ve více než čtyřicetileté historii akce. Stejně jako v loňském roce na Zvičině tábořilo 18 lidí, někteří přijeli z druhého konce republiky.
Navzdory pošmournému počasí a dešti pochod přilákal o sto výletníků víc než v minulém roce. „I vzhledem k počasí jsme nečekali, že bude jedna z nejvyšších účastí v historii pochodu,“ řekl Tomáš Sůva, předseda pořádajícího Klubu českých turistů Hořice.
Pochod, jehož cílem je Raisova chata, se koná nepřetržitě od začátku 80. let. Pauzu měl pouze v dobách covidové pandemie. „Když v roce 1920 odbor Klubu českých turistů v Hořicích vznikl, tak jednou z prvních věcí, kterou udělal, bylo vyznačení stezky z Hořic přes Miletín na Zvičinu. Myslím si, že organizátoři pochodu na to v roce 1980 navázali,“ vysvětlil počátek tradice Tomáš Sůva.
Účastníci Zimního táboření, které se každoročně koná jako memoriál zakladatele akce Milana Poláka, vyrazili v pátek z Lázní Bělohradu. První noc strávili v okolí někdejší tvrze u Vřesníku, ze soboty na neděli tábořili na Zvičině. Většina z nich přespala ve stanech.
Zatímco pátek a sobota byly ve znamení spíš podzimních teplot, v neděli se citelně ochladilo a teploty už v noci klesly pod nulu. „Bylo hodně vody a rozbahněné cesty. Lepší by pro nás bylo, kdyby mrzlo a sněžilo. Někteří účastníci chodí tábořit na Zvičinu každý rok, ale vždy přijde i někdo nový,“ sdělil organizátor akce Vladimír Sluka.
Na Zvičinu přijeli turisté ze západních Čech i Karlovarska. Jan Šafář dorazil na start do Lázní Bělohradu vlakem a autobusem z 300 kilometrů vzdáleného Chebu. „Jezdím sem už deset let. Kamarádi, prostředí, Raisova chata,“ vyjmenovává důvody, proč se vždy začátkem ledna vypraví do Podkrkonoší.
Nejhezčí vzpomínky má na táboření před sedmi lety, kdy na rozdíl od posledních ročníků panovala v Podkrkonoší tuhá zima. „První noc jsme spali na Valech, kde bylo půl metru sněhu, asi osmnáct stupňů pod nulou a nádherně svítil měsíc a hvězdy. Na to se jen tak nezapomíná,“ vzpomíná Jan Šafář.
